Epos o Gilgamešovi

Neznámý autor

Literárně obecní kontext

Epos vznikl nejspíš ve starověké Mezopotámii v období Sumerů. Mezopotámie vznikla příchodem Sumerů do delty řeky Eufrat a Tigris v roce 3500 př.n.l. V té době byly tří nejdůležitější města Ur, Uruk, Kiš, Lagaš. Vládla teokracie, což znamená vláda kněží. Později z ní vznikla monarchie. Hodně věcí vzniklo právě v období Sumerů jako městský stát, zavlažovací kanály, ulice, hradby, zikuraty (chrámy). Psali na hliněné desky klínovým písmem, které vytvořili z piktogramu. Sumerové vytvořili šedesátkovou soustavu (čas), kalendář, rozvoj astronomie, zápis receptů, přísloví a další přínosné věci. Epos byl i přepsán pro Asyřany a Babyloňany. Je to první epické dílo vůbec. Neznámý autor ho napsal na 12 hliněných desek v sumerštině a Akkadstině. Kniha se mi četla dobře, i když to bylo s Archaismy. Jediné co mi rušilo děj a říkal jsem si co tam mohlo být napsané, jsou vynechávky v textu, kvůli jeho celého nedochování. Aktuální není a myslím, že si to i málo lidí přečte.

Literární žánr: hrdinský epos 

Téma: nesmrtelnost

Motiv: přátelství, touha po nesmrtelnosti, poznání

Hlavní myšlenka: 
Každý musím projít nějakou cestou, aby dosáhl poznání jak být nesmrtelný.

Časoprostor: 
Děj se odehrává na mnoha místech (město Uruk, stepy, sídlo Uta-napištima a pohoří Mašu) za vlády Gilgameše. 

KOmpozice: Epos je napsaný původně na 12 tabulkách
Vypravěč: Vypráví to nějaká třetí osoba, která do děje nezasahuje
Vyprávěcí způsob: er forma
Postavy: 
Hlavní postava Gilgameš, král města Uruku. Pak se tu objeví Enkidu, nejleší přítel, Gilgameše, bohyně Ištár, Aruru, Nansun, matka Gilgameše, Chuvava, netvor, obr, Uta-napištim
Promluvy: promluvy jsou jen přímé
Jazykové prostředky:
 V překladu požity poetismy, historismy, archaismy, personifikace, hyberbola, metonymie, metafora, epiteton, inverze, anafora, epifora, číselná symbolika

Obsah

Epos je o krutém vládci Gilgamešovi, vládci města Uruku ze dvou třetin bůh. Gilgameš své lidi každé ráno budí bubny, aby šli zase stavě hradbu kolem města. Taky nedovolí mužům být se svými ženami, protože by pak podle něj ztratili silu. Lid takového tyrana nechtěl, a tak se obrátil na bohy. Ti jim vyhověli a bohyně Arura vytvořila z hlíny Enkidua. Nechali ho žít se zvěří ve stepích, takže byl divoký. Enkidu byl se zvířaty kamarád a i zvířata měla ráda jeho. Pomáhal zvířatům od pastí, které nastražovali lovci Gilgameše. Když lovci dlouho nic nechytili, tak pověděli Gilgamešovi o divokém Enkiduovi a žádali o radu. Gilgameš jim rozkázal přivést k Enkiduovi nevěstku Šamchatu, aby ho svedla. Šamchatu odvedli a za pár dní ho opravdu svedla. Po dlouhých dní milování vzala Enkidua do Uruku a zvěř se ho už stranila, protože díky ní zlidštěl. Tam ho učila jak jíst chléb, pít piva. Gilgameš o příchodu Enkidua ví, protože ho varovala v polosnu jeho matka, bohyně Ninsun. Poprvé se oba setkají na svatbě a hned se utkají. Enkidu Gilgameše porazí. Když Gilgameš zjistí, že je Enkidu silnější a spřátelí se na život i na smrt. Poprvé se vypraví do Libanonského pohoří zabít strážce cedrového lesa obra Chuvavu. Podaří se jim to a na důkaz zabití dovezou zpátky Chuvavovu obrovskou hlavu. Ke Gilgamešovu neštěstí se do něj zamilovala bohyně Ištar. Gilgameš ji odmítl a to bohyni naštvalo. Žádala o pomoc ostatní bohy pro pomstu. Bohové pomohli vytvořením nebeského býka. Gilgameš spolu s Enkiduem utkají s býkem a zabijí ho. To všechny bohy rozčílí a rozhodnou se pro smrt jednoho z nich. Jelikož Gilgameš byl ze dvou třetin bůh, vybrali Enkidua. Enkidu velmi onemocní a 12 dní na to zemřel. Gilgameše jeho smrt sebere a dojde mu, že nechce zemřít. Odejde na cestu přes horu Mašu za svým příbuzným Uta-napištimem, který dostal nesmrtelnost od bohů za to, že jako jediný přežil potopu. Došel až k mořskému pobřeží, kde sídlí Siduri, šenkýřka bohů. Gilgameš ji řekne o své problému a pošle ho za převozníkem Uršanabim. Díky němu se dostane k Uta-napištimu. Uta-napištim mu řekl, že musí sedm dní a šest dní probdít. Gilgameš je po cestě tak unaven, a tak to nezvládl. Na naléhání manželky Uta-napištima mu řekl, že je ještě jedna cesta k nesmrtelnosti. Gilgameš tedy šel, přivázal si kámen, skočil do vody a urval květinu, které mu Uta-napištim řekl. Po cestě zpět však položí kytku na studnu, když se chtěl napít, a mezitím mu ji snědl had. Smutný Gilgameš šel domů a po cestě mu došlo, že se stane nesmrtelným díky hradbám a tak ji nechal hned po návratu dostavět.

Komentář

Tak ponaučení z něj určitě je. Že máme dělat věci dokud žijeme. Ať mají ostatní na nás památku a něco po nás zbude