Kytice

Karel Jaromír Erben

O autorovi

Karel Jaromír Erben žil v 19.století, studoval na gymnáziu v Hradci Králové. V Praze pak byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou a později se také seznámil s Františkem Palackým, s nímž spolupracoval a jehož politickými názory byl trvale ovlivněn. K.J.Erben byl i 1. sběratel lidové slovesnosti. Kromě Kytice napsal Erben soubor českých pohádek pod názvem České pohádky.

Literárně kulturní kontext

Karel Jaromír Erben působil v době Českého národního obrození, které probíhalo v Zemích Koruny české jako součásti habsburské monarchie zhruba od poslední třetiny 18. století do roku 1848. Hlavním úkolem jeho vedoucích představitelů bylo pozvednout český jazyk opět na úroveň jazyka vzdělanců a motivovat obyvatele českých zemí k národní uvědomělosti. Dalšími autory a zároveň národními buditeli byli například Karel Hynek Mácha se svým dílem Máj anebo Božena Němcová například se svým dílem Babička. Dílo vzali čtenáři velmi dobře. Dnes si ji lidé také rádi přečtou, i když je rýmovaná se staršími výrazy. Je to jen jednou zpracováno ve filmové podobě. Natočili sedm povídek z celé kytice.

Literární druh: Lyrickoepická skladba 

Literární žánr: balada 

Téma: Různé prohřešky lidí, hlavně žen, proti nějakému příkazu nebo bohu

Motiv: Vina a trest, mezilidské vztahy, osud, boj s zlými mytickými postavami

Hlavní myšlenky: 

Matky svou dceru nebo dítě, buď chrání, a nebo ji ,,podrazí nohy“ a proviní se na ní.

Časoprostor: Čas není určen a nejčastěji se děj odehrává v lese, vesnici, u jezera.

Kompozice:

Sbírka je složená z 13 balad. Každá balada je většinou rozdělená na pět jakoby dějství. Každá balada má nějakou symboliku

Vypravěč: 

Vypraví třetí osoba, která do děje nezasuje, formou rýmů. Spolu s ním líčí děj postavy pomoci dialogů v rýmech.

Vyprávěcí způsoby: er forma a postavy mluví v ich formě.

Postavy:

Hlavní postavou je vždy žena a pak jsou v každé baladě různé postavy jako polednice, vodník, král, duch milého …

Promluvy: Promluvy jsou jen přes dialogy.

Jazykové prostředky: metafora, epiteton, apostrofa, epizeuxis, elipsa

Obsah

POKLAD

Je to o chudé matce s dítětem, která jde lesem v zimně svátečně oblečená do chrámů. Pak uvidí kostel a z něj slyší zpěv. Žena jde dále po cestě podél skály a a najednou skála pryč, tak se ohlédne a tam a zpět a tu se zjeví pootevřený vchod. Žena vejde a uvidí zlato. Je chudá a tak jí to nedá. Položí chlapečka a dá mu pár mincí na hraní. Sama si pak nabere a uteče odnést zlato do nedaleké chaloupky. Tohle udělá dvakrát,ale na potřetí se z uloženého zlata stanou kameny. Najednou si vzpomene na synka a běží pro něj, ale dveře jsou pryč. Žena bude rok hledat po lese a stýskat si po synkovi. Po roce se konečně zase objeví dveře a ona vevnitř najde svého syna. Rychle z tama uteče a venku uvidí v jeho ručičce těch pár mincí.

SVATEBNÍ KOŠILE.

Mladá dívka se modlí a svěřuje panence Marii, že ji zemřeli rodiče a její milý je už tři roky ve světě a nevrátil se. Dívka ju žádala o navrácení milého nebo o smrt. Tu se najednou pohne obraz a někdo zaklepe na okénko. Podívá se a vidí svého milého. Řekne mu jak se za něj modlila a myslila na něj. Milý je přesvědčí, že dřív než bude den se musí vzít. Dívka půjde. Pár krát skočil a zeptal se ji jestli se bojí. Ona , že ne, když je s ním. Tak se jí zeptá co má v pravici. Má tam modlící knížka a on jí je zahodí, aby byli rychlejší. Na druhém zastavení musí dívka zahodit růženec a na třetím zastavení milí utrhne z krku dívce křížek. Nakonec zastaví a dívka zjistí pravdu o milém. Řekne jí o kostelu, že je to jeho hrad a hřbitov sad. Zve ji dál, ale ona mu řekne ať jde napřed a uteče se schovat do stavení. Zavře dveře a hned na to slyší milého kázat otevřít, což dívka neučiní. Proto její milý nakáže mrtvému v místnosti otevřít. Mrtvola vstává s milá ho prosí , aby ležel. Že mu dá pán Bůh pokoj. Mrtvý si zase lehne. Pak se tohle stane znovu. Na potřetí mrtvý vstane a dívka se modlí a přiznává svoje provinění. Po té co dořekne zakokrhá kohout a mrtvý se povalil. Ráno se celá dědina diví nad dutým hrobem, panna v umrlčí komoře a pověšenýma košilemi.

POLEDNICE

Dítě pláče a matka už na něj zlá si všimne, že je poledne, nemá navařeno a muž se za chvíli vrátí na oběd. Matka jde vařit a protože dítě pořád brečí nechce si hrát, spáli kastrol. Žena ve zlosti na něj zavolá Polednici. Polednice přijde a chce dítě. Matka ho pochopitelně nedá a tiskne ho k sobě. Dítě stále brečí. Polednice natahuje ruku, ale v tom dítě přestane brečet, udusilo se. Zazvoní na poledne a táta příjde. Vejde do světci a vidí matku v mdlobách a dítě zalknuté.

ZLATÝ KOLOVRAT

Jede lesem pán a zaklepe na chaloupku. Otevře krásná dívka, do které se zamiluje a chce si ji vzít. Dívka se brání, že se musí nejdříve zeptat matky, která se vrátí zítra. Tak tedy přijede pán i zítra a zaklepe na dveře. Vyšla škaredá babice. Řekne jí, že je král této země a chce tu krásnou dívku za ženu. Babice slíbí přivést nevlastní dceru na hrad. Další den ráno jí řekne i se svou vlastní dcerou se obléct s odvedou ji do lesa. Tam ji zabijí, useknou nohy i ruce a vyrvou oči. Doma babice nastrojí svou vlastní dceru a odvede na hrad, kde si ji král vezme. Svatba trvala sedm dní a osmý den musel král odjet do boje. Mezitím našel tělo a zbytek dívky v lese stařeček. Dívku sešil a nakázal chlapci jít k hradu prodat za nohy zlatý kolovrat. Falešná nevěsta to uvidí a chce to koupit. Chlapec che za ní nohy, jak měl nakázáno. Babice půjde a dá mu nohy té dívky. Další den ho pošle stařeček prodat zlatou přeslici za ruce. Falešnice ji uviděly a koupily. Na potřetí šel hoch prodávat zlatý kužel za oči. Tak se i stalo a i to přinesli starci. Stařeček přišil nohy, ruky i oči a polil tělo živou nohou. Dívka se hne probudila. Za tři neděle od odjezdu se vrátil král za svou paní. Ta mu hned ukázala co koupila. Pán ji poprosí, aby upředla na kolovratu, ale kolovrat začne zpívat co se stalo s jeho pravou vyvolenou. Hned jak král slova uslyšel jel hledat svou milou do lesů. Našel ji a konala se zase svatba. A babice s její dcerou byla rotrhana vlky.

ŠTĚSRÝ DEN

Dívka přede na kolovrátku a mladík kolem ji řekne jestli si ji vezme a ona ano. Už pletla svatební košile. O Vánocích dívku mrzí, že je sama a je nezadaná, tak se vydá ještě s jednou dívkou, Marie a Hana, o půlnoci k jezeru , aby do něj nahlédy a viděly svého milého. Hana uvidí dům nejspíše Václava. Marie přistoupí a vidí rakev a černý kříž. Nebude dlouho a Hanka si opravdu vezme Václava. Zajde léto a ubohá Marie opravdu umřela. Ostatní holky předly dál a po tom co se Marii stalo už nechodily k jezeru se dívat na budoucnost. Dál předly

HOLOUBEK

Mladá vdova plakala pro svého mrtvého manžela. Tu šel kolem hezký mladík a řekl vdově, že si ji vezme. Po třech dnech byla svatba. Nevěsta veselá , usměvavá a vůbec nepomyslila, nebohého mrtvého manžela. Uplynou tři roky a na zarostlém hrobě žalostně vrká holoubek. Puká mu srdce, ale ne tak jako jedné ženě. Žena volá ať nehouká a nežaluje. Když už to žena nemohla vydržet šla ke břehu řeky a skočila. Pak ji ostatní vytáhli a neměla hrob. Jen kámen tlačící na její tělo.

ZÁHOŘOVO LOŽE

Poutník spal a ve snu ho varovali, aby nešel do lesa a za noci. Mladík však neposlouchal. Poutník viděl na příčce přibitého Krista. Levá ukazuje na východ , kde je nebeská brána a pravá ukazuje na západ, kde je brána do pekla. Poutník naposled obejme svou dívku, loučí se a odejde. Dal se na západ a tu se v hlubokém lese objeví skála. Tam pod dubem na mechovém loži postava v medvědí kůži. Je to pán a jde z něj strach, smrdí a je zarostlý. Tu se lesní muž postaví a říka poutníkovi, že dal nesmí nebo ho čeká smrt. Poutník neslyší tak jde za ním a zastaví ho. Poutník mu poví, že je zatracenec a musí do pekla. Byl mu dán už jako dítě klamem ďábelským kvůli otce. Mladík tam jde smlouvat o jeho úpis. Lesní muž mu řekne, že se nikdo ještě nevrátil, ale pustí ho pod podmínkou, že mu pak řekne jak to tam vypadalo. Mladík slíbil a šel. Po roce si lesní muž říká jestli nebyl oklamán a tu se poutník vrací. Nezradil a řekne mu vše co viděl. Jak viděl moře plamenů, pluky ďábla, jak slyšel klení a volání o pomoc, ale nikoho neviděl, a jak znamením kříže přinutil Satana vrátit klamný úpis psaný krví na bláně. Ďábel nechtěl vykonati tak se Satan rozčílil a nechal Ďábla vykoupat v pekelné koupeli. Ďábel řval a svíjel se a přece po té nevydal. Tak Satan rozkázal, aby objal pekelnou děvu. Ďábel zase nevydal tak Satan rozkázal ho uvrhnout do Záhořova lože. Ďáběl hned jak to slyšel úpis vrátil. Lesní muž jak to slyší padne a začne prosit o milost, ale poutník nepomůže, lesní muž je totiž Záhoř, a nakáže mu se kát za své zlé činy a modlit k Bohu. Po devadesáti letech jde stařík s mladíkem a poprosí ho, aby šel pro vodu. Najde tam však jabloň se zlatými jablky. Už chce utrhnout když v tom mu to někdo zakáže, ale on ho nevidí. Zkusí podruhé a to se pohne pařez porostlý ostružiním a mechem. Mladík se lekne a vrací se k starcovi. Stařec ho požádá, aby mu pomohla tam dojít. Osvobodí Záhoře z jeho modlení. V tu ránu zemře a i stařec. Mladík tam zůstane sám. Jen vidí dvě holubice se vznášet nahoru.

VODNÍK

Dcera i přes matčiny námitky jde prát šátky do rybníka, propadne se pod ní lávka a dostává se do vodníkova světa. Stává se nedobrovolně jeho ženou a má s ním i syna, její jediné potěšení. Nakonec ho přemluví, aby ji pustil naposledy se rozloučit s matkou. Dovolí jí to od klekání do klekání a nesmí nikoho objímat. Matka nechce dceru pustit, schovají se proto v komoře. Přichází vodních, chce večeři, rozestlat, pak nakrmit dítě. Matka dceru nepouští a říká mu, ať dítě přinese. To on udělá, ale utrhne mu hlavu.

VRBA

Pán se ptá své paní, jak je možné, že je ve dne zdráva, ale v noci jako mrtvá. Řekne mu, ať se tím nezabývá, že je jí to souzeno. Pán neposlechne, jde za babkou, jež mu řekne, že paní se v noci vtěluje do vrby. To se pánovi nelíbí a vrbu skácí. Tím zemře i jeho žena a ze syna je sirotek. Nakonec z vrby udělá kolébku, z jejíchž větví si chlapec bude dělat píšťalky a tak rozprávět s maminkou.

LILIE

Dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, ale v lese. Tam na jejím hrobě vykvetla lilie, která v lidech vzbuzovala touhu. Místní pán ji objevil, když na honu chtěl skolit laň. Dal ji přenést do své zahrady. Tam zjistí, že lilie v noci chodí po sadě a mluví, bojí se světla. Nabídne jí ochranu, když se za něj vdá. Dá mu i syna. Pán však musí do boje a opatrovnicí určuje svoji matku. Tak pravidla nedodržuje, a když se pán vrací, je lilie i dítě mrtvé. Matce nakonec přeje to samé.

DCEŘINA KLETBA

Dívka říká, že zabila holoubátko, dítě a od žalu jí může pomoci jen oprátka. Přitom proklíná svého milého i svou matku, že za její neštěstí mohou oni.

Komentář a ukázka

Do kytice se mi původně moc nechtělo, ale nakonec jsem to přečetla a docela se mi to líbilo. Je to jednoduché na čtení a krásným ponaučením. 

Již jedenáctá odbila,

a lampa ještě svítila,

a lampa ještě hořela,

co nad klekadlem visela.

Na stěně nízké světničky,

byl obraz boží rodičky,

rodičky s božím děťátkem,

tak jako růže s poupátkem.

……

Měla jsem, smutná, milého,

život bych dala pro něho!